Kolo roku

Kolo roku je jednoduchý způsob, jak vnímat plynutí času v souladu s přírodou. Jde o pohanský (přírodní) kalendář, který rozděluje rok na osm svátků podle střídání ročních období, slunovratů a rovnodenností.

Každá část tohoto kola symbolizuje určitou fázi přírodního cyklu – zrození, růst, hojnost, sklizeň i odpočinek. Lidé, kteří se jím řídí, tak nevnímají rok jen podle dat v kalendáři, ale podle toho, co se skutečně děje v přírodě i v jejich vlastním životě.

Je to vlastně návrat k přirozenému rytmu – k tomu, kdy se něco rodí, sílí, dozrává a zase se ukládá k odpočinku, aby mohlo znovu vzniknout.

Kolo roku se skládá ze čtyř slunečních svátků – dvě rovnodenosti a dva slunovraty. A dále ze čtyř svátků ‚agrárních‘ – tedy svátků udávajících zemědělské fáze.

Kolo roku, jak ho známe dnes, nemá jednu jedinou „původní“ podobu ani místo vzniku. Je to spíše novodobé označení pro staré přírodní svátky, které se objevovaly v různých kulturách Evropy.

Svátky nemají zcela přesné datum odpovídající dnešnímu kalendáři, ale řídilo se slunečními a měsíčními fázemi, a přírodními podmínkami, náboženstvím a zeměpisným umístěním dané kultury.

Nejvíce je spojován s oblastmi:

• Keltské kultury (dnešní Irsko, Velká Británie, část Francie)

• Germánské a severské národy (Skandinávie, Německo)

• obecně předkřesťanská Evropa, kde lidé žili v těsném spojení s přírodou

Tyto kultury sice nepoužívaly přesně „kolo roku“ tak, jak ho známe dnes, ale slavily důležité body v roce – hlavně:

• začátky ročních období

• sklizně

• návrat světla a tmy

Například svátky jako Beltane, Samhain nebo Yule mají právě tyto kořeny.

Tyto tradice sahají tisíce let zpět, ještě před vznik křesťanství (tedy před rokem 0). Lidé je praktikovali po celé starověké a raně středověké období. S příchodem křesťanství byly mnohé svátky potlačeny, nebo přetvořeny do křesťanských podob (např. Vánoce, Velikonoce).

To, čemu říkáme „Kolo roku“ dnes (8 svátků v kruhu), získalo svou ustálenou podobu až ve 20. století, hlavně v novopohanských směrech jako Wicca a neopohanství. To spojilo keltské svátky se slunečními body (slunovraty a rovnodennosti) a vytvořilo ucelený, symetrický systém.

V různých zemích a kulturách se vyjádření kola roku může lehce měnit, můžete se setkat s jinými názvy, zvyky nebo pozměněnými významy. Jde o živou a tvárnou tradici, nikolik konstantní neměnné dogma. Zde nabízím verzi, s kterou se ztotožňuji já a která je mě osobně nejbližší.

Jednoduše řečeno - kořeny jsou velmi staré a rozptýlené po celé Evropě, 

ale ucelená podoba kola roku, jak ji známe dnes, je moderní rekonstrukce inspirovaná dávnými tradicemi.

Kolo roku má několik rovin, které se vzájemně doplňují a prolínají, ale každá je z trochu jiného úhlu pohledu:

 - Jedna rovina je to, co se v dané době děje v přírodě, nejen to co je viditelné, ale i to co je pod povrchem.

 - Druhá rovina na to navazuje tím, co se v návaznosti na změně v přírodě děje v našich životech, zejména pokud jde o zemědělství a chov zvířat a náš přirozený životní rytmus.

 - A třetí rovina se nazvat jako teologická, neboli mytologické vyjádření božkých sil v podobě mužského a ženského aspektu. Kolo roku je mytologickým vyjádřením cesty Boha a Bohyně, které odráží cyklus zrození, růstu, sklizně a znovuzrození. 

Více o těchto verzích kola roku se můžete dozvědět na našich srazech a kurzech.